Inšaláh aneb Exotické PM zkušenosti k nezaplacení

Na letošním neformálním setkání, kdy jsme hráli minigolf, jsem byla v týmu s Honzou Hronem ze společnosti, Creditinfo Solutions. Honza dělá v Creditinfu Senior Program Managera, což by asi nikomu z nás nepřišlo zvláštní. Co ale mě přišlo nesmírně zajímavé, je to, na jakých projektech pracuje a hlavně v jakých zemích se projekty odehrávají. A proto vám dnes přinášíme malou exotickou ochutnávku.

Inšaláh, dá-li bůh, vše bude by Jan Hron

Určitě všichni znáte nabídky na pracovním trhu pro nás projektové manažery (a nejen ty). Recruiteři nikdy neopomenou zdůraznit, abychom byli připraveni na práci v mezinárodním týmu, prostředí či kultuře. Výhodou je znalost cizích jazyků avšak jiných jazyků než angličtiny, protože je snad jasné, že bez angličtiny se ani hlásit nemusíme. Není to sice v inzerátech napsáno, ale všem je nám to již známo. Ale co když ty další jazyky jsou arabština, indonézština nebo fársí?

Nějakou zkušenost s multinacionálními týmy a prací s jinými kulturami mám, a tak jsem byl lehce překvapen, proč se mě při pohovoru do společnosti CreditInfo ptají, jestli jsem připraven na dobrodružství a trávení času v zahraničí v méně obvyklých destinacích. A brzy jsem pochopil.

V CreditInfu šlo vše velmi rychle a hned po nástupu začínám řešit první projekt a s ním spojenou první služební cestu. Na tom by nebylo nic překvapivého, snad jen destinace, poprvé se podívám do Afriky. Čeká mě Súdán a jeho horké hlavní město Chartúm. V říjnu je tam krásných 40 stupňů ve stínu přes den a 30°C v noci. V Evropě se s takovými teplotami opravdu nepotkáme. Naštěstí mají všude klimatizaci, bez které se dá opravdu jen přežívat, protože pracovat v tom horku lze jen obtížně.

První projekt a hned pro Súdánskou centrální banku těším se. Místní kolegové z banky jsou velmi příjemní a jsou potěšeni, že je přijedeme navštívit osobně a snaží se nám návštěvu všelijak zpříjemnit. Je třeba velmi hezké, že denní rytmus přizpůsobují spíše nám a myslí na to, že okolo 12-13 hodiny si rádi dáme oběd. V Súdánu se totiž snídá později až okolo 10-11 hodiny a pak se jí pozdní oběd okolo čtvrté odpoledne s rodinou po návratu z práce domů. Všichni kolegové jsou muslimové, a tak máme pravidelné přestávky na modlitby. Ty jsou nicméně opět přizpůsobeny našemu programu, jak nám později vysvětlí, bůh chápe, že byznys se musí dokončit.

Všechny workshopy proběhnou nad očekávání dobře, odnášíme si množství cenných poznatků od všech kolegů a kolegyň. Osobní návštěva se line v dobré atmosféře, což se projeví i v následné komunikaci. Odpovědi sice nechodí v tempu obvyklém v Evropě, ale komunikace se nezastaví, a nakonec se nám vyjádření dostane. V Súdánu se nespěchá – někdy si tak říkám, za čím se v té Evropě pořád tak honíme.

Ale abyste si nemysleli, všechno není pouze růžové. Nesmíme zapomínat, že kolegové v afrických zemích jsou velmi snaživí a často velmi schopní, ale rozdíly bývají opravdu velmi velké. A tak se nám těsně před dokončením projektu v kritické fázi přeruší veškerá komunikace. Všechny emaily jsou odmítány, protože kvůli celosvětovým útokům pomocí ransomwaru kolegové ze Súdánu vylepšili zabezpečení serverů tak neprůstřelně, že jim nelze zaslat jediný email. Skype je zakázaný pro soukromé i pracovní účely. Telefony nejsou příliš spolehlivé. Jediným komunikačním kanálem je WhatsApp, který ale na oficiální business komunikaci použít nedá. Naštěstí se vše vyřeší, po dvou měsících. V Súdánu se opravdu nepospíchá.

Všechno dobré, konec dobrý. Projekt se nakonec dodal se zpožděním, ale objektivně, jsou věci, které neošetříte sebelepším plánem a risk registrem. Počítat s tím, že se klient sám odřízne na 2 měsíce od internetu je divoká představa z podobného ranku, jako je pád meteoritu. I když nyní už vím, že možná ne úplně. Dále jsem zjistit, že práce s kolegy v Africe se vlastně tolik lišit nemusí, pokud si pamatujete celkem jednoduchá pravidla. Vše si potvrdit emailem, počítat s tím, že víkend je pátek a sobota, a být připraven na náhlé výpadky komunikace.

Hodně věcí musíme vysvětlovat, znalost nebývá vždy komplexní. Co nejvíce položek musíme vyřešit osobně na místě, protože vzdálená komunikace může být obtížná a někdy téměř nemožná, jak jsem popsal výše. Na spoustě pozic tam sedí ženy (i vedoucích), vše ale stejně směřuje k nejvyššímu řediteli, který musí vše posvětit. A to může trvat. Ale Inšaláh, dá-li bůh, vše bude.

První projekt nakonec dopadl i přes všechny peripetie dobře a mě čekají další cesty. Mimo jiné do Jakarty v Indonésii.

Pomohla Honzovi existující poučení a co ho čekalo nového? O tom třeba zase příště anebo mi napište Vaše zajímavé příhody s PM světa – lenka.stavova@komorapm.cz. Budu se těšit.

 

Zveřejněno: 18. 9. 2017    Rubriky: Příspěvky